Když se řekne deprese, mnoho lidí si představí člověka, který je smutný, uzavírá se do sebe, ztrácí zájem o okolí a nezvládá běžné povinnosti. Jenže psychické trápení nemusí být vždy takto viditelné.
Někteří lidé dál chodí do práce, starají se o rodinu, sportují, setkávají se s přáteli a na otázku „Jak se máš?“ automaticky odpovídají: „Dobře.“ Mohou působit energicky, úspěšně a spokojeně. Přesto se za tímto obrazem může skrývat hluboká únava, prázdnota, úzkost, osamělost nebo pocit, že už člověk nemůže dál.
Právě pro takové případy se používají výrazy jako skrytá, maskovaná, larvovaná nebo vysoce funkční deprese. Klinická psycholožka Margaret Robinson Rutherfordová vytvořila také pojem „perfektně skrytá deprese“. Nejde však o samostatnou oficiální psychiatrickou diagnózu. Rutherfordová jím popisuje určitý způsob fungování, při němž člověk zakrývá svou psychickou bolest perfekcionismem, vysokým výkonem a snahou působit bezchybně.
Úsměv nemusí znamenat, že je člověku dobře
Jedním z důvodů, proč může skrytá deprese dlouho unikat pozornosti okolí, je právě schopnost člověka normálně fungovat. Místo toho, aby práci omezil, může pracovat ještě více. Místo aby požádal o pomoc, nabídne ji ostatním. Nepříjemné pocity přehluší dalšími úkoly, povinnostmi nebo snahou mít vše pod kontrolou.
Mezi časté rysy patří výrazný perfekcionismus, nadměrný pocit odpovědnosti, potřeba kontroly, obtížné přiznávání únavy a přetížení nebo tendence odvozovat vlastní hodnotu od výkonu a úspěchu.
Takový člověk může být právě tím, na koho se ostatní vždy spoléhají. V práci je pečlivý, doma drží všechno pohromadě a svému okolí pomáhá. Jenže jeho vlastní potřeby zůstávají dlouhodobě stranou.
Skrytí psychické bolesti přitom stojí velké množství energie. Člověk se může stále usmívat, komunikovat a fungovat ve vztazích, přestože uvnitř prožívá něco úplně jiného.
Perfekcionismus jako ochranná maska
Perfekcionismus sám o sobě není nemoc. Snaha dělat věci dobře může být užitečná a může člověka motivovat. Problém nastává tehdy, když začne jeho hodnotu určovat jediná rovnice: Jsem dobrý člověk jen tehdy, když podávám dobrý výkon.
Pak není možné udělat chybu, zpomalit nebo přiznat slabost. Úspěch nepřináší opravdovou radost, protože vnitřní kritik okamžitě připomene, že výsledek mohl být ještě lepší. Člověk může být objektivně velmi úspěšný, ale sám má stále pocit, že není dost dobrý, dost schopný nebo dost pracovitý.
Objevují se věty jako:
-
- „Musím to zvládnout.“
- „Nemůžu nikoho zklamat.“
- „Ostatní mají větší problémy než já.“
- „Nemám důvod se cítit špatně.“
- „Když požádám o pomoc, znamená to, že jsem selhal.“
- „Ještě tohle dokončím a potom si odpočinu.“
Jenže ono „potom“ často nepřichází.
Tělo může upozornit jako první
Skrytá deprese se nemusí projevovat pouze emocemi. Také se objevuje starší pojem larvovaná neboli maskovaná deprese, při níž mohou být psychické projevy málo nápadné, zatímco do popředí vystupují tělesné obtíže.
Pozornost si zaslouží například dlouhodobá únava, změny spánku nebo chuti k jídlu. Někteří lidé by nejraději spali stále, jiní naopak nemohou usnout a jejich mysl nedokáže vypnout. Následná únava pak může výrazně ztěžovat běžné fungování.
Mohou se objevit také bolesti těla nebo pocit, že každodenní povinnosti vyžadují nepřiměřené množství energie. Samotný jeden příznak samozřejmě neznamená depresi. Důležitá je jejich kombinace, intenzita a délka trvání.
Proč člověk své trápení skrývá?
Důvodů může být mnoho. Někteří lidé se už v dětství naučili, že jejich hodnota závisí na výkonu nebo na tom, zda splní očekávání okolí. Jiní získali zkušenost, že projevit smutek, strach nebo slabost není bezpečné.
Velkou roli může hrát také stud.
Člověk si může říkat: „Mám rodinu, práci, domov, nic zásadního mi nechybí. Jak bych tedy mohl být nešťastný?“ Začne své vlastní pocity srovnávat s problémy druhých a přesvědčovat sám sebe, že na psychickou bolest vlastně nemá právo.
Jenže duševní stav nelze měřit podle toho, jak dobře život vypadá zvenčí.
Právě skrytá deprese může být velmi osamělá. Čím lépe člověk svou bolest ukrývá, tím méně okolí tuší, že potřebuje pomoc.
Kdy zbystřit?
Žádný jednoduchý seznam nedokáže depresi diagnostikovat. Přesto může být užitečné položit si několik otázek.
- Je pro mě těžké někomu říct, jak se skutečně cítím?
- Musím mít všechno perfektní?
- Nedokážu odpočívat bez pocitu viny?
- Pokračuji v práci, i když jsem úplně vyčerpaný?
- Je pro mě obtížné přiznat, že něco nezvládám?
- Pomáhám všem ostatním, ale sám o pomoc téměř nikdy nepožádám?
- Ozývá se můj vnitřní kritik dokonce i tehdy, když se mi něco podaří?
Více kladných odpovědí není diagnóza. Může to, ale být důvod věnovat vlastnímu psychickému stavu větší pozornost.
Cesta ven nezačíná ještě větším výkonem
Pro člověka zvyklého všechno zvládat může být paradoxně jedním z nejtěžších kroků přiznat si: Teď potřebuji pomoc.
Nejde o to ze dne na den přestat být zodpovědný nebo zahodit všechny povinnosti. Důležité je postupně přestat zaměňovat zodpovědnost za sebeobětování.
Pomoci může například dovolit si některé věci udělat pouze „dostatečně dobře“, stanovit hranice, odmítnout další úkol nebo požádat druhého člověka o pomoc. Mindfulness a sebelaskavost mohou posloužit jako nástroje, které nám pomůžou lépe vnímat vlastní emoce a zachytit automatické nutkání stále něco zvládat. Zároveň výslovně upozorňuje, že podobné techniky nenahrazují odbornou léčbu.
Velkou změnou může být i jednoduchá otázka: Co bych v této chvíli řekl člověku, kterého mám rád, kdyby byl stejně vyčerpaný jako já?
A potom stejnou laskavost nabídnout také sobě.
Není nutné čekat, až člověk přestane fungovat
Možná největším nebezpečím skryté deprese je představa, že dokud člověk zvládá práci, domácnost a vztahy, nemůže být jeho stav vážný. Může. Psychická bolest se nehodnotí podle počtu splněných úkolů.
Pokud dlouhodobě přetrvává vyčerpání, prázdnota, beznaděj, problémy se spánkem, ztráta radosti nebo pocit, že člověk pouze „hraje roli“, je namístě obrátit se na psychologa, psychoterapeuta nebo lékaře. Podstatné není dát si sám nálepku „skrytá deprese“, ale všimnout si, že se člověk dlouhodobě necítí dobře a že to ovlivňuje kvalitu jeho života. článek
Navenek může být všechno v pořádku. Práce hotová, rodina zaopatřená, úsměv na tváři. To ale ještě neznamená, že je v pořádku i člověk uvnitř.A někdy je právě věta „nezvládám to tak dobře, jak to vypadá“ začátkem skutečné změny.
Zdroje:
RUTHERFORD, Margaret Robinson. Perfektně skrytá deprese: smutek maskovaný perfekcionismem. Praha: Portál, 2022. ISBN 978-80-262-1878-4
https://www.semwell.org/post/kdy%C5%BE-se-deprese-schov%C3%A1-za-v%C3%BDkon
https://psychologie.cz/vysoce-funkcni-deprese/
https://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/larvovana-deprese
