Terapie tancem

Terapie tancem

Tanec je jedním z nejstarších prostředků lidského sebevyjádření. Od rituálů v dávných kulturách až po moderní scénická představení zůstává tanec způsobem, jak propojit tělo, mysl a emoce. V posledních desetiletích se tanec stále více využívá také v terapeutickém kontextu — jako nástroj léčení, sebepoznání a rozvoje osobnosti. Tato oblast, známá jako tanečně-pohybová terapie (Dance Movement Therapy, DMT), spojuje umění s vědou a nabízí jedinečný způsob práce s lidmi všech věkových i sociálních skupin.

Co je tanečně-pohybová terapie?

Tanečně-pohybová terapie (DMT) je psychoterapeutická metoda, která využívá pohyb a tanec jako nástroje komunikace a léčby. Podle definice ADMP UK je to „relational process“ – tedy proces vztahový – při kterém se klient a terapeut dorozumívají skrze pohybové projevy. Tato forma terapie pracuje na emocionální, kognitivní, fyzické i sociální úrovni a klade důraz na autenticitu projevu, nikoli na estetiku pohybu.

DMT je nedirektivní, strukturovaná metoda, kde terapeut reaguje na klientovu iniciativu a využívá improvizaci k odhalení nevědomých obsahů. Nejde tedy o tanec v běžném slova smyslu, ale o prostředek k sebepoznání, integraci a emocionálnímu uvolnění.

Historický vývoj

Kořeny taneční terapie sahají do 50. let 20. století, kdy se v USA začala rozvíjet jako prostředek práce s psychicky nemocnými pacienty. Mezi její zakladatelky patří Franziska Boas a Marian Chace, které pracovaly s dětmi a dospělými v psychiatrických zařízeních. V Evropě významně přispěl k rozvoji oboru Rudolf Laban svou pohybovou analýzou a vytvořením systému diagnostiky na základě pohybu.

V Česku je s počátky tanečně-pohybové terapie spojena především PhDr. Hana Junová a psychogymnastika. V roce 2002 vznikla Česká asociace taneční a pohybové terapie, která sdružuje odborníky a podporuje vzdělávání v oboru.

Principy a metody

Improvizace a symbolika

Zásadním prvkem DMT je improvizace — volný, spontánní pohyb, který často vychází z nevědomí. Klienti skrze něj vyjadřují potlačené emoce, představy a konflikty. Pohyb se stává symbolem, který lze dále interpretovat a zpracovávat.

Verbální a neverbální komunikace

Terapeutická práce probíhá převážně neverbálně, což umožňuje hlubší ponor do emocí. Přesto má i verbální zpětná vazba své místo, zvláště při integraci zážitků. Tělo vyjadřuje to, co slova často nezvládnou.

Oblasti využití

Taneční terapie má široké spektrum uplatnění:

  • V psychiatrické péči – napomáhá u pacientů s depresemi, úzkostmi, psychotickými poruchami nebo traumaty.

  • Seniorské programy – tanec zlepšuje koordinaci, vitalitu a emoční stabilitu starších osob.

  • Práce s dětmi (např. s autismem) – rozvíjí neverbální komunikaci, socializaci a emoční propojení.

  • Léčba obezity – zvyšuje vnímání těla, podporuje motivaci a pomáhá při budování zdravého vztahu k pohybu.

Závěr

Tanečně-pohybová terapie není jen metodou práce s psychikou, ale i cestou k většímu propojení s vlastním tělem a emocemi. Skrze autentický pohyb pomáhá lidem najít cestu k sobě samým, lépe porozumět svým emocím a navázat hlubší vztahy s okolím. Její síla spočívá v propojení těla, mysli a duše – což ji činí jedinečnou v oblasti psychoterapie i celostní péče o člověka.

 

 

Autor: Kristýna Šmigolová DiS. 2025


Zdroje:

https://admp.org.uk/

https://www.trinitylaban.ac.uk/research-and-knowledge-exchange/our-research/

https://www.trinitylaban.ac.uk/research-and-knowledge-exchange/our-research/dance-science-research/

https://www.wikiskripta.eu/w/Tane%C4%8Dn%C3%AD_terapie#:~:text=Vyu%C5%BEit%C3%AD%5Bupravit%20%7C%20editovat%20zdroj%5D%20Tane%C4%8Dn%C3%AD%20terapie%20je,podpo%C5%99e%20emocion%C3%A1ln%C3%AD%2C%20psychick%C3%A9%20i%20soci%C3%A1ln%C3%AD%20integrace%20jednotlivc%C5%AF.

https://www.tanter.cz/

https://www.wikiskripta.eu/w/Tane%C4%8Dn%C3%AD_terapie

Visit Us On FacebookVisit Us On YoutubeVisit Us On Instagram