Co je to zotavení a proč je důležité o něm mluvit?

Představte si, že vás zasáhne duševní nemoc. Může to být deprese, úzkost, schizofrenie nebo jiná potíž, která zásadně ovlivní váš život. Mnoho lidí si v takové situaci přeje jediné – uzdravit se. Ale co když úplné „uzdravení“ není možné? Znamená to, že už nikdy nebudete žít dobře? Právě tady přichází ke slovu zotavení – nový způsob, jak se dívat na duševní zdraví a život s nemocí.

Co znamená „zotavit se“?

Zotavení neznamená, že všechny příznaky nemoci zmizí. Znamená to najít znovu smysl, radost a naději – a to i navzdory zdravotním potížím. Americký odborník William Anthony říká, že zotavení je „hluboce osobní proces, ve kterém člověk proměňuje své postoje, cíle a hodnoty tak, aby mohl žít spokojený a užitečný život i s nemocí“.

Jinými slovy: i když se nemůžeme zbavit všeho, co nás trápí, můžeme žít dobrý život.

Klíčové prvky zotavení

1. Naděje

Zotavení začíná tam, kde se objeví jiskra naděje. Naděje, že věci můžou být lepší. Někdy stačí jeden člověk, který vám uvěří, když už jste sami všechno vzdali. Zotavení říká: „Vždycky je cesta.“

2. Sebevědomí a rozhodování

Zotavení znamená, že o sobě člověk opět rozhoduje. Už není jen „pacient“, ale člověk s vlastními plány, sny a odpovědností za svůj život. Důležité je, aby odborníci s lidmi mluvili otevřeně, s respektem a partnersky – ne za ně rozhodovali.

3. Smysluplné role a vztahy

Když onemocníme, často ztratíme práci, přátele, rodinné jistoty. Zotavení znamená hledat zpět svoje místo ve světě. Může to být práce, vztahy, koníčky, nebo třeba pomoc druhým. Důležité je znovu najít, v čem jsme potřební a pro koho tu jsme.

4. Podpora silných stránek

Zotavení neznamená soustředit se jen na to, co nefunguje. Naopak – důležité je najít, co v člověku zůstalo silné a zdravé, co mu dává chuť žít. Každý má něco, co mu může pomoci se znovu postavit.

Ne „pacient“, ale člověk

Jazyk, který používáme, má velkou moc. Když říkáme „schizofrenik“, slyšíme nemoc, ne člověka. Lepší je říct: „člověk se zkušeností s duševním onemocněním“. Ukazujeme tím, že vidíme člověka jako celek – se sny, přáními, obavami, nikoli jen jeho diagnózu.

Zotavení v praxi

V některých zemích, například v USA, se už přístup k zotavení běžně používá. Lidé, kteří se z duševní nemoci zotavili, se stávají „peer“ pracovníky – pomáhají druhým na jejich vlastní cestě. U nás se podobný přístup objevuje např. v organizaci Ledovec, která se zotavením aktivně pracuje.

Zotavujeme se všichni

Zotavení není jen o duševní nemoci. Lidé se zotavují z rozchodů, zármutku, z úrazů. Je to běžná součást života.

Autor: Kristýna Šmigolová 2025

Zdroje

Anthony, W. A. (1993). Recovery from Mental Illness: The Guiding Vision of the Mental Health Service System in the 1990s.
Příručka jazyka zotavení. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, dostupná na www.zotaveni.cz
Mlátilíková Krištofová, M. (n.d.). Zotavení – souhrn principů a příkladů z praxe MHA Village
Ragins, M. (2002). A Road to Recovery, MHA Village
Fojtíček, M. (2016). Zotavení je příběh člověka